Hlavně stará auta mají svoje kouzlo.
Máte nějaké zajímavé vlastní fotky či obrázky nákladních aut které stojí za zveřejnění, nebo připomínky k článkům? Můžete je zaslat na Email:( auta-minulosti@seznam.cz).



Nákladní auta ve 2 světové válce 9díl

1. února 2017 v 6:05 | Rudla |  Nákladní auta ve II SVĚTOVÉ VÁLCE
MACK.
Poté co jsem se v předešlém díle pokoušel popsat a ukázat německá nákladní auta od písmene M, tak nyní při pohledu na auta druhé strany mě od písmene M, napadá americká automobilka MACK.
Společnost Mack patří dodnes mezi světovou špičku výrobců kamionů a těžkých nákladních vozů. Její historie je hodně letitá. Sahá až do roku 1883 kdy tři bratři, August, Jack a William Mack započali v Brooklynu, montovat koňské potahy. V roce 1894 se k bratrům připojili zbývající dva bratři Josef a Charles aby následně založili v roce 1901 společnost Mack Brothers Company, která započala výrábět malé autobusy. První autobusy nesly označení Monhattan po slavné části New Yorku kde často jezdily jako vyhlídkové autokary. Název Mack na maskách vozidel se objevoval až od roku 1905, poté co továrna byla přestěhována do Allentownu v Pensylvánii, kde má domovské sídlo dodnes. Společnosti bratrů Mack docela dařilo. Není proto divu že se společnost Mack snažila udávat tempo, tehdy v neznámém odvětví jako automobilová nákladní doprava. Myslím, že se to společnosti MACK docela povedlo a daří do dnes.
Během druhé světové války si společnost MACK na nedostatek práce stěžovat nemohla. Však jen těžkých šestikolových typů Mack NR a NO armáda odebrala 26000 vozů a pětitunových typů EH 4500 vozů. Do skončení druhé světové války v roce 1945 bylo ještě vyrobeno 19500 šestitunových vozů typu NM 6x6 se zážehovými motory, které bylo možno použít jak pro nákladní verze, nebo jako tahače protiletadlových kanonů. Do Británie v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu Mack dodával Pětitunové automobily s krátkou kapotou zážehového motoru typu EHU a EHUT.

Řady Mack EH, EHT, EHU, EHUT.
Tyhle modely vznikly z civilního typu E, Od kterého se lišily snad jen oproštěním od chromových lišt a rámečku na masce a světlometech. U některých modelů pak byla zjednodušena kabina řidiče na vojenský styl s plátěnou střechou. Verze EHU a EHUT měla tu zvláštnost, že se zde podařilo zkrátit kapotu motoru, To sice umožnilo lepší manipulaci s vozem třeba ve městě. Na druhou stranu se však podstatně zhoršil přístup k motoru. Velké množství vozidel z této řady bylo dodáno armádám Británie, Holandska, či Belgie.
Podvozek tvořil žebřinový rám se dvěma nápravami odpružených pomocí listových pružin. Vojenské modely měly dva rozvory buď 317cm pro tahače, nebo 432cm pro rovné valníky nebo nástavby. Brzdy u vojenských typů vzduchotlaké.
Motor: Mack EN310 byl benzínový šestiválec o objemu 5080 ccm a výkonu 110koní při 28 ot/min.


MACK NO 1 až7
byl těžký 6x6 nákladní automobil s nosností 7tun navržený v roce 1940 jako dělostřelecký tahač pro americkou armádu. Vozy řady NO se odlišovaly jen rozměry rozvoru a kabinou, která byla buď otevřená, nebo uzavřená. Část produkce byla poskytnuta armádám Velké Británie, Francie, Belgie a Nizozemí. Nejednalo se o žádné převratné novinky, ale jen o pro armádu upravené typy z tehdy vyráběných civilních vozidel.
Vozidlo bylo typické konstrukce, tedy kapotovaný motor, za ním velká budka řidiče, která pojala až pět vojáků. Za kabinou převážně valníková korba 3,5 m dlouhá a 2,44 m široká. Po obou stranách vozidla velké palivové nádrže na 640 l. Na předku vozidla byl posazen naviják s tažnou kapacitou 18000 kg.
Motor Mack EY byl benzínový šestiválec o objemu 11586 m3 a výkonu 159hp při 2100ot/min. převodovka měla 5 rychlostních stupňů vpřed a jeden vzad.
Typ NO

Řada MACK NR 1 až 13 Jednalo se o 10tunové 6x4 nákladní vozidlo poháněné továrním šestiválcovým vodou chlazeným vznětovým motorem Lenova. O obsahu 8505 ccm. Hlavní využití tohoto kolosu spočívalo hlavně k silničním převozům těžké vojenské techniky na delší vzdálenosti.
Typ NR


OPEL.

První zmínku o automobilce Opel nalezneme v roce 1862 kdy německý podnikatel Adam Opel založil v Rüsselsheimu podnik zabývající se výrobou jízdních kol a šicích strojů. Na tomto místě je potřeba dodat že sám zakladatel nikdy nechtěl, aby se jeho firma někdy zabývala výrobou automobilů. Názor jeho synů však byl opačný. Proto krátce po smrti Adama Opela v roce 1899, jeho synové započali přípravné práce na spuštění automobilové výroby. První vozidlo opustilo bránu závodu v roce 1902. Jednalo se o osobní vozidlo Opel 10/12PS. Důležitým faktem pro tento článek je asi to, že těsně před druhou světovou válkou byla automobilka Opel již největším německým výrobcem nákladních automobilů. K tomuto úspěchu automobilce Opel pomohl velkou částí Americký koncern Generál Motors, kterému od roku 1928 patřila většina akcií Opelu. GM. zahájil moderní velkosériovou výrobu v novém a moderním továrním komplexu v Branderburgu. Tento komlex vyrostl v rekordně rychlém čase. Za neuvěřitelných 190 dní od zahájení stavby továrny, vyjelo z jejich bran několik prvních Opelu. Lehkých a středních nákladních automobilů, koncepčně vycházejících z Chevroletu.

OPEL_BLITZ
automobilka začala vyrábět v roce 1935, a to hned ve velkém stylu protože každý den opouštělo bránu závodu až 150 vozidel.
V roce 1936 Říšské ministerstvo dopravy vydalo nařízení, podle kterého všechna nově vyrobená nákladní vozidla musela splňovat podmínky pro zvýšenou průchodnost terénem. Jak asi správně tušíte, důvodem tohoto nařízení byla plánovaná příprava Německa na druhou světovou válku.
Co vlastně tu zvýšenou průchodnost mělo zajistit? Především to měla být zajištění příznivého poměru mezi vlastní váhou vozidla a užitečnou tonáží, dále pak příznivý poměr mezi výkonem motoru a celkovou váhou. Další podmínkou byl bezproblémový chod motoru při příčném i podélném náklonu. Převodovka měla být minimálně pětistupňová s extrémně pomalou jedničkou při jízdě v terénu. Zvýšená světlost a malé převisy karosérie kvůli nájezdovým úhlům byla samozřejmostí, stejně jako zvýšená schopnost překřížení náprav a použití širších pneumatik.
Jako první všechny tyto požadavky splňoval třítunový Opel Blitz 3,5-36S. Navíc Hitlerovská třetí říše finišovala ve svém vyzbrojovacím plánu, ve kterém bylo počítáno se silnou motorizovanou armádou. Proto zájem wehrmachtu byl tak velký, že ani úplně nová a velká automobilka jakou tehdy Opel byl, nebyla schopná splnit tuto jeho extrémní poptávku. Zřejmě proto bylo na začátku roku 1943 nařízeno německým velením automobilce Daimler-Benz pozastavit výrobu svých třítunových Mercedesů a okamžitě zahájit licenční výrobu konkurenčního Opel-Blitz. Je nasnadě že tohle nařízení u hrdého Mercedesu nemělo velkou oblibu. Nedalo se však nic dělat protože Opel-Blitz patřil na frontě mezi nejoblíbenější a nejspolehlivější automobily wehrmachtu. U Mercesesů vyráběný Blitz nesl typové označením Mercedes L701.
Pojďme se podívat na vozidlo samotné:
OPEL-BLITZ 3,5-36S.
Klasický Podvozek tvořil obdélníkový rám ze dvou U podélníků a několika ocelivých příček. Na rámu dvě pevné nápravy zavěšené na podélných listových perech.
Kola disková ocelová 20". Řízení na přední nápravě bylo šnekové, bez posilovače. Brzdy jednookruhové hydraulické, působící na všechna kola. Ruční brzda mechanická, působila na buben za převodovkou.
Motor: Na začátku produkce byl spodový zážehový řadový vodou chlazený šestiválec o obsahu 3.417 ccm s výkonem 64 koní. Od roku 1938 se Blitz mohl chlubit novým motorem, jehož původ pocházel s amerického osobního vozu Chevrolet Master. Byl to opět benzínový, vodou chlazený řadový čtyřtaktní šestiválec. Hlavní rozdíl byl ve ventilech jejich vedení zde bylo vrchní, tedy OHV. Taky obsah válců zde byl nepatrně navýšen na 3.626 ccm. Tím došlo k navýšení výkonu na 75 koní při 3000ot/min.
Nutno dodat že tento motor se krom Blitzu montoval současně do osobního vozu Opel Admiral.
Opravdu skromný vnirřek budky řidiče. Do války však plně dostačující.

Tohle je taky Opel-Blitz. Ke konci války, kdy byl velký nedostatak surovin, se vše co se dalo nahrazovalo náhradním materiálem. Kabina tohoto vozu je pravděpodobně vyrobena z překližky a sololitu.

OPEL BLITZ 3,6-6700 A 4x4
Tento typ byl odvozeninou předešlého modelu. Odvozeninou podle mě docela logickou. Protože poté co fronta postupovala stále dál na východ, kvalita cest se zhoršovala. Proto bylo nutno Blitze pro náročné terény upravit. Proto vznikla tato varianta, která měla náhon na všechna kola, kratší rám a rozdělovací redukční převodovku.

OPEL BLITZ 2,5-32
Je další z řady válečný Blitzu. Tenhle typ měl nosnost jen 1,5 tuny a vyráběl se v původním závodě v Russelheimu. O tomhle typu se tvrdí že oč má menší nosnost, o to je rychlejší a živelnější.
Jeho motor byl z osobního vozu Opel Kapitan. Jednalo se o šestiválcový zážehový řadový vodou chlazený motor. Jeho objem byl 2,5 litru a dával výkon 55 koní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nákladní automobily dob minulých vám děkují za návštěvu.Mrkající