Hlavně stará auta mají svoje kouzlo.
Máte nějaké zajímavé vlastní fotky či obrázky nákladních aut které stojí za zveřejnění, nebo připomínky k článkům? Můžete je zaslat na Email:( auta-minulosti@seznam.cz).



MULTUCAR M21/ 22/24 / 25.

1. ledna 2017 v 10:09 | Rudla |  Zahraniční NAKLADNÍ AUTOMOBILY
MULTICAR M21 /22 /24 /25.

Tak jsem si tak v podzimní podvečer přemítal, o jakém nákladním vozidle bude další článek na tento blog. Mělo by to být užitkové vozidlo známé z našich silnic a starší produkce, tedy z minulého století. Na myšlenku napsat nějaké údaje o multikáře mě přivedl model Multicar M22 od společnosti Atlas, který nedávno doplnil mojí sbírku modelů užitkových vozidel. Multikára užitkové vozidlo je, zná jí snad každý. Na silnicích sice tolik vidět nebyla, o to více jí však známe jako komunální vozidlo pro úpravu parku nebo jako vnitropodnikové vozítko či pomocníka na staveništích.
Pojďme se podívat, jak vlastně náš Multicar přišel na svět.

Na úplném začátku byl Artur Ade, který v roce 1920 založil ve Waltershausenu ležícím jihozápadně od Erfurtu továrnu ADE-Werke, která se zaobírala výrobou zemědělských strojů. Po druhé světové válce se městečko Weltershausen dostalo pod sovětskou okupační zónu a továrna ADE-Werke byla znárodněna a v roce 1948 přejmenována na VEB Fahrzeugwerk Waltershausen a stala se součástí koncernu IFA.

Po druhé světové válce byl v celé Evropě velký nedostatek olova, nezbytně nutné suroviny k výrobě olověných akumulátorů pro provoz akumulátorových vozíků, tak zvaných Ještěrek používaných hlavně na nádražích, nebo v průmyslových závodech. A tak můžeme konstatovat, že nedostatek olova donutil techniky k nápadu do odstavených elektricky poháněných vozíků namontovat malý dieselový motor. Tento nápad se osvědčil, motorové vozítko dostalo označení DK3 (Dieselkarre) a jeho výroba byla v roce 1956 odstěhována právě do Watershausenu. DK3 bylo otevřené vozítko skoro stejné jako jeho akumulátorový předchůdce, ovládané taky pomocí dvou pák. Řidič stál na plošince nebo vlastně kolíbce před korbou a přenášením váhy na pravou či levou stranu vozidlo řídil, levou rukou ovládal páku brzdy a pravou pak páku spojky s ovládáním jako u motorky.
DK-3M21

Motor: H-65 byl dieselový jednoválec o obsahu 650 ccm měl výkon 6k a maximální rychlost vozidla činila15 km/h.
V roce 1958 se na trhu objevuje, vylepšená veze tohoto vozítka DK4. Tato verze je více kapotovaná a prostor řidiče se dočkal dvířek. Důležitým prvkem tohoto typu žhavící svíčka a startér který usnadnil startování, které do té doby probíhalo obtížně pomocí kliky. Tento typ se dokonce vyvážel a to krom východní Evropy také do Švédska či Švýcarska. Pro lepší obchodovatelnost byl DK4 koncem padesátých let přejmenován na, Multicar M21. Název je zřejmě odvozenina od multifunkčního vozíku. Vedení podniku VEB Fahrzeugwerk Waltershausen dlouho přemýšlelo nad novým názvem, který měl být snadno zapamatovatelný a zvučný. Pro nedostatek nápadů podnik vyhlásil podnikovou soutěž o nejlepší název, které se zúčastnilo 149 zaměstnanců. Nejvíce hlasů získal zaměstnanec, který za název Multicar získal odměnu 150 marek. Výroba M21 trvala, až do roku 1964 kdy ho nahradil nový model, u nás již dobře známí typ Multicar M22, který se od předchozího typu podstatně lišil. Slovo lišil, je možná málo, protože Multicar M22 již bylo vozidlo se vším všudy. Řidič zde mohl sedět na koženkové sedačce, nad hlavou měl střechu jednomístné plechové a kolem dokola prosklené kabiny s bočními dveřmi. Řízení zde již klasické volantem a obsluha motoru také běžná pedály a řadící pákou.
/Model Multacar M22, který nedávno obohatil mají sbírku modelů nákladních vozů střední Evropy. Zároveň mě inspiroval k napsání tohoto článku./

Motor vyráběla továrna Motorenwerk Cunewalde, byl to dvouválcový čtyřtaktní stojatý Diesel do V chlazený vzduchem. Vrtání i zdvih měl shodné 80 mm. zdvihový objem 800 ccm a výkon 13 až 15 koní při 2200ot./min., maximální rychlost vozidla byla 23km/hod.
Převodovku měl mravenec jak se M22 přezdívalo čtyřstupňovou manuální, synchronizovanou, spojku suchou jednokotoučovou, převod kuželový předlohový.
Podvozek tvořil žebřinový rám, na něm dvě tuhé nápravy, obě odpružené listovými péry. Řízení mechanické, brzdy hydraulické působící na všechna kola, parkovací brzda mechanická.
Rozchod vozidla vpředu i vzadu 1064 mm, rozvor 1700 mm.
Rozměry vozidla: délka 3500 mm, šířka 1505 mm a výška k horní hraně kabiny řidiče 1930 mm.
Pohotovostní hmotnost 1300kg, užitečná hmotnost 1900 kg.
Na tento typ multicary bylo možné nainstalovat více druhů nástaveb, jako třeba korbová sklápěčka či cisternový vůz, nebo vůz s motorovým žebříkem, posypový a odklízecí vůz, skříňový vůz, uklízecí vůz.
Na výrobě typové řady M22 se podílelo více firem, mimo jiné taky automobilka Ifa. Jeho výroba trvala 10 let a z výrobních pásů sjelo 42000 těchto multicar, 57% se vyvezlo do zahraničí.

M24 s jednomístnou kabinou.

Od roku 1974 byl typ M22 nahrazen zcela novým typem M24. Tento typ Multicary měl zase o něco modernější kabinu která ze začátku byla opět jednomístná. Posléze však firemním mechanikům došlo, že pracovní čety, které multicar používají, mají minimálně pracovníky dva, a tak po ukrytí motoru pod kabinu, byla následně předělána na dvoumístnou.
Motor: 4VD8.8/8.5-1SRF byl čtyřtaktní stojatý čtyřválcový kapalinou chlazený diesel o objemu 1997cm3 a výkonu 45 koní při 300 ot./min. Max rychlost 50km/hod.

Rozměry podvozku délka 3900 mm, šířka 2080mm, rozchod přední nápravy 1200 mm a zadní 1068 mm, světlost 168 mm. váha 1335 kg. Málem jsem zapomněl na užitečnou nosnost 2 tuny. M24 vydržela ve výrobě do roku 1978. Poté byla upravena na nejznámější model Multicár M25, který asi zná každý, protože ještě dnes ho můžeme spatřit v některých provozech. Však se typ M25 vyráběl do roku 1991a bylo ho vyrobeno více jak 100 000 vozidel kterých převážná většina putovala za hranice tehdejšího NDR.
/Typ M25 zná určitě každý/

První řada M25 se od M24 nijak zvlášť nelišila. Až v roce 1982 se na trhu objevil typ M25 4x4 s možností mechanicky připojit přední náhon. Dalším upraveným nástupcem M25 byl typ M25.1A. Který měl převrtaný motor na 2238 cm3. To již u Multicaru bylo možné si za příplatek přiobjednat třeba redukci k převodovce, nebo vyvedení výfukového potrubí nad kabinu. Kabina pro větší bezpečnost dostala trubkové výztuhy a sedačky bezpečnostní pásy. V roce 1983 se v nabídce objevil prodloužený typ M25L, který se mohl pochlubit prodlouženým rozvorem o 575 mm.

V tomto období firma Multicár na své malé náklaďáčky montovala až 16 druhů nástaveb. Proto se nikdo nemůže divit, že tyto vozidla měla u zákazníků tak široké uplatnění a velikou oblibu. Sice jsou malá velikostí, ale dokázala a stále dokážou udělat velký kus práce. Však ještě dnes mnozí majitelé usedlostí nebo rodinných domů je využívají a jsou za jejich pomoc vděčni.

(Tak mě napadlo, jestli tento článek bude číst nějaký majitel či uživatel Multicaru a bude se chtít podělit o zážitky z jízdy nebo zveřejnit fotku svého vozítka na tomto blogu. Tak se může ozvat na email na horní liště stránky).

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nákladní automobily dob minulých vám děkují za návštěvu.Mrkající