close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Hlavně stará auta mají svoje kouzlo.
Máte nějaké zajímavé vlastní fotky či obrázky nákladních aut které stojí za zveřejnění, nebo připomínky k článkům? Můžete je zaslat na Email:( auta-minulosti@seznam.cz).



Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Sentinel Škoda

1. ledna 2016 v 14:51 | Rudla |  Sentinely
SENTINEL ŠKODA

Sentinel používaný k čištění města

Škoda Sentinel.
Jako první co mě napadlo, když jsem se rozhodl napsat článek o Sentinelu, byla otázka- ,, co vlastně vadlo vedení Plzeňské Škodovky v roce 1924 k zakoupení licence na tato parní vozidla? Vždyť mnohem lehčí a menší spalovací motory byly v té době na vzestupu a bylo jasné, že je čeká velká budoucnost. Proto jsem měl dojem, že zakoupení licence na parní automobil možná znamenal krok zpět.
Jak jsem se postupně dočet tak důvodů k tomuto kroku bylo hned několik. Tak třeba po skončení první světové války přišla plzeňská Škodovka o zbrojní výrobu a tak hledala jiné možnosti k posílení výrobního programu. Jako další důvod je vznik úplně nového automobilního oddělení v plzni, které ze začátku nemělo žádné zkušenosti s vývojem automobilů, a proto se uchylovalo k nákupu licencí. Dalším důležitým důvodem proč zrovna sentinel byla jeho možnost levného provozu, což po válce byl určitě důležitý faktor faktor. Však je uváděno, že provoz sentinelu přišel asi na třetinu v porovnání se srovnatelným nákladním vozem opatřeným spalovacím motorem.
To samozřejmě platilo tenkrát, dneska by jízda na sentinelu stála nehorázně moc. Však si spočítejte na dnešní ceny spotřebu 30 l. vody a 4 až 7,5kg uhlí na 1km. To při závratné rychlosti 15 až 25 km/h.

Samozřejmě že nákup licence od Anglické firmy The Sentinel Waggon Works ze Shrewsbury neproběhl jen tak bezmyšlenkovitě. Nejdříve tyto parní kolosy musely v roce 1923 absolvovat testy na trase mezi Prahou - Brandýsem nad Labem - Mochovem a zpět. Testy pod dozorem armády a Ministerstva železnic, (sentinely měla používat též železnice jako kolejová vozidla) dopadly uspokojivě a nákup licence byl schválen. Proto o rok později byla v plzeňské Škodovce spuštěna výroba nákladních sentinelů-Škoda.

Vojenská sentinelová kolona

Popis sentinelu začnu hezky od spodu. Podvozek tvořil klasický rám ze dvou podélníků ve tvaru U a několika příček pospojovaných šrouby a nýty. Nápravy byly odpruženy půleliptickými listovými pery. Na předku rámu se tyčil stojatý trubkový kotel s výhřevnou plochou 5,06 m, jehož součástí byl manometr a vodoznak s pojistným ventilem. Tento kotel vyvíjel páru pro dvojčitý parní motor s ventilovým rozvodem uloženým v prostředku rámu. Vrtání motoru 170 mm a zdvih 230 mm, přetlak páry 19 atmosfér. Výkon parního stroje byl 70 k při 250 ot/min. Mazání motoru zajišťoval mazací přístroj poháněný od klikového hřídele. Výkon parního agregátu přes klikový mechanismus s diferenciálem působil na dva řetězové pastorky, které pomocí dvou mohutných Gallových řetězů přenášely svůj pohyb na zadní nápravu. K zadní části rámu byla namontována 800 litrová nádrž na vodu k napájení kotle.
Na dnešní dobu zajímavou položkou na tomto stroji byla kola. Nejprve z ocelových loukotí vpředu o průměru 900 mm a vzadu z dvoumontáží o průměru 1050 mm a šířce 180 mm, obutá do plných gumových obručí. Později se montovala kola automobilová s plnými disky a stejného průměru jak vpředu tak i v zadu a s pneumatikami.
Brzdy u takového kolosu jako je sentinel jsou samozřejmě důležitou součástí. Však taky pohotovostní váha tohoto vozu byla něco kolem 7,5 tuny, a užitečná nosnost byla 5 tun, takový kolos ubrzdit i při jeho nevelké rychlosti bylo dost podstatné. O to víc překvapuje absence brzd na předních kolech, ta je ale nahrazena dvěma páry čelisťových brzd v každém kole zadním. Jeden pár čelistí brzd se ovládal pedálem a druhý pár ruční klikou. Pak zde byla ještě jedna možnost, jak stroj ubrzdit, a sice změnit přívod páry reverzní pákou proti smyslu otáčení parního stroje. Málem jsem zapomněl na horskou vzpěru což, byla tehdy často u nákladních vozů používaná tyč na podvozku vozidla, která pří stání vozidla v kopci se prostě spustila proti směru jízdy a tím zamezila uvolnění vozidla z kopce.
Řízení přední nápravy zde bylo jednoduché šroubem a maticí, dokonale zapouzdřené a mazané, kulové klouby řízení dvojitě vypruženy.
Budka řidiče a topiče byla kombinovaná v přední části plechová, což je vzhledem umístění kotle s ohništěm logické. Dřevěná však byla zadní stěna e sedačkami a zásobníkem uhlí mezi nimi. Do tohoto zásobníku se vešlo až 300 kg uhlí. Budka neměla žádná prosklená okna, ale od kotle prý sálalo tepla dost.
Nástavby se vyráběly převážně ze dřeva zpevněného kováním a oplechováním. Nejčastější nástavbou byl valník dále jednostranná nebo třístranná sklápěčka, omnibus, cisterna a také popelářská nástavba na odvoz komunálního odpadu a dokonce i kolejové vozidlo.

Omnibusové provedoní Sentinelu

Závěrem je potřeba uvést také pár výhod, které k sentinelu patří. Tou základní je určitě pružnost parního motoru, která se projevuje značným zrychlením a samozřejmě tichým chodem, navíc je spolehlivý a díky malému počtu otáček v něm nedochází k opotřebování součástek. Výhodou může být taky zastavení vozidla motorem, pouhým odstavením páry od motoru.

Výroba Sentinelů Škoda skončila v roce 1935 celkem se vyrobilo 163 vozidel. Za Sentinel se tehdy kupujícímu účtovalo 160 000 korun.
Na našem území se dochovaly jen dva pojízdné kusy.


KALENDÁŘ 2016
LEDEN 2016
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nákladní automobily dob minulých vám děkují za návštěvu.Mrkající