Automobil se konečně dere do popředí.
Je smutným údělem, že jména vynálezců a zlepšovatelů často zůstanou nepovšimnuta někde v pozadí. Samozřejmě je to také tím že každý vynález potřebuje svůj čas. Ještě začátkem 19století jen málokdo věřil, že něco takového jako automobil najde někdy praktické uplatnění. Však tažných koní bylo dost, nedělali randál a dalo se na ně více spolehnou než na ty motorové řvouny, které trápila častá poruchovost, tedy nespolehlivost.
Vše se začalo obracet k lepšímu příchodem Karla Benze (1877-1929) a Gottlieba Daimlera (1834-1900), dvou Němců, kteří se velkou měrou zasloužili o zlepšení výbušného motoru a proslavení automobilu. Oba se vlastně stali zakladateli Německého automobilového průmyslu.
Carl BenzKarel Benz si nejprve založil v Mannheimu zámečnickou dílnu, ve které se mu podařilo vykonstruovat docela úspěšný dvoutaktní motor, na který dostal v r. 1879 patent. Jeho motory se dobře prodávaly a zanedlouho na místě malé dílničky, stála továrna na plynové motory. Komu by se zdálo, že Benz byl nyní spokojen je na velkém omylu, protože svým založením byl přece jen spíš vynálezce a konstruktér než podnikatel. A tak po zakoupení jízdního kola (tzv. kostitřasu), který byl mimochodem jeho velkou zálibou, se začal zaobírat myšlenkou na konstrukci samohybného vozu. Od té doby Benz nemyslel na nic jiného. Jeho společníci v továrně však pro jeho vynalézání neměli moc pochopení, protože jejich motory se prodávaly dobře a nebyl důvod něco měnit na chodu továrny. Proto byla uzavřena dohoda že Benz bude konstruovat svůj vůz, jen pokud se bude jejich dvoutaktní motor vyplácet.
Přestože měl Benz úplně jasno, jaký vůz chce stavět, narazil na spoustu problémů. Jeho dvoutaktní motor byl příliš velký na použití do vozidla.
A tak se Benz rozhodl, že pro vozidlo si motor sestaví sám, tentokrát to motor bude menší výkonnější a čtyřtaktní. Samozřejmě že věděl o existenci tokového motoru, ale Benz ho chtěl ještě vylepšit a navíc o vynálezce čtyřtaktního motoru se vedli spory a motor stále nebyl patentován.
Dva roky trvalo než Benzuv automobil po velkém bádání, zkoušení a konstruování spatřil světlo světa. Hlavně vymyslet vhodné elektrické zapalování dalo prý Benzovi dost zabrat.
Na jaře r. 1885 však na dvoře Benzovi dílny stála hotová motorová trojkolka, kterou nyní čekalo zkoušení a testování. Samozřejmě že tento stroj měl ze začátku spoustu nedostatků, jako doladit diferenciál atd. Nakonec, však Benz se svojí manželkou která mimochodem byla jeho velkou pomocnicí usoudili, že vozidlo je zralé k patentování.
Benzovo vozidlo
Patent na vůz poháněný plynem byl Benzovi udělen 29 ledna 1886 v Německu a 25 března téhož roku ve Francii.
Nyní konečně mohl Benz být spokojen, měl své vozidlo a patentní listinu. Jenomže co to bylo platné, když doba nebyla stále jeho vozidlu nijak moc nakloněná a veřejnost motorovému vozidlu vůbec nedůvěřovala. Jenom jeden opravdový zájemce jistý Emil Roger si v roce 1889 tento vůz koupil a navíc ho vystavil na pařížské výstavě. Zde si Benzovi motorové trojkolky nikdo moc nevšímal, a to hlavně proto že návštěvníky nikdo neupozornil že se jedná o unikátní vozidlo jehož motor je oproti parnímu stroji podstatně menší a dokonalejší. Přesto se ale pár zájemců hlavně z řad výrobců našlo.
Hlavně firma Panhard& Levarssor zakoupila licenci a pustila se de stavby Benzovích vozítek. Je třeba říci, že francouzská veřejnost byla Benzovým vynálezem nadšena. Sám Benz byl po jeho návštěvě Paříže velice překvapen úspěchem jeho vozů a až polekán bouřlivým přijetím, kterého se mu zde dostávalo ve velké míře.
Po návratu do Mannheimu však Benz zjistil že zde zůstalo vše přistarém, jeho tříkolky se sice vyrábějí ale stále je nikdo nekupuje. Benz usoudil, že sice umí stavět ale ne prodávat a propagovat svá vozítka. Na to se již dál nemohla dívat Benzova manželka paní Berta, která věděla kolik času, práce a námahy stálo jejího manžela sestrojení jeho vozidla, s kterým nebyl schopen se v jeho vlasti prosadit. V Německu se tehdy nevěřilo, že motorové vozidlo čeká nějaká budoucnost. Jistý Berlíňan Benzovi do očí řekl: ,, Kdybych měl takový smradlavý vůz, raději bych zůstal doma, aby ho nikdo neviděl!" Takové narážky Benz poslouchal docela často, proto se nemůžeme divit, že se obával neúspěchu a ostudy. Tehdy přišel čas pro pani Bertu Benzuvou která jednoho dne vytlačila jeden vůz z Benzovy dílny a aniž manžel něco tušil vyjela se svými dvěma syny tajně na první dálkovou jízdu, která měla upozornit všechny nevšímavé lidi že v Benzově továrně v Mannheimu se vyrábí cosi převratného co ohromí né jen Německo ale celou Evropu a možná svět.
Tato tajná jízda prvních 100km probíhala vcelku bez závad. Pak se sice přetrhl řetěz, ale ten se za pomoci šikovného kováře podařilo opravit, o něco později se ucpal přívod benzínu, to spravila jehlice z klobouku paní Benzové. Když se prodřel kabel zapalování, posloužil zase gumový podvazek jako izolace. Tato první jízda měla jeden zásadní význam a tím je důkaz životaschopnosti automobilu.
Dá se tedy konstatovat, že Benz i když nebyl vynálezcem výbušného motoru ani motorového vozidla, přece jen jeho zásluhy na zdokonalení ho pasují mezi spolutvůrce a průkopníky motorových vozidel.
Tato tajná jízda prvních 100km probíhala vcelku bez závad. Pak se sice přetrhl řetěz, ale ten se za pomoci šikovného kováře podařilo opravit, o něco později se ucpal přívod benzínu, to spravila jehlice z klobouku paní Benzové. Když se prodřel kabel zapalování, posloužil zase gumový podvazek jako izolace. Tato první jízda měla jeden zásadní význam a tím je důkaz životaschopnosti automobilu.
Dá se tedy konstatovat, že Benz i když nebyl vynálezcem výbušného motoru ani motorového vozidla, přece jen jeho zásluhy na zdokonalení ho pasují mezi spolutvůrce a průkopníky motorových vozidel.
Gottlieb DaimlerKdyž jsem zde zmínil Karla Benze, tak nemohu opomenout na další významnou osobu automobilových začátků, kterou je.
Gottlieb Daimler ten sice nikdy nebyl řemeslníkem Benzova typu, který by sám dokázal pracovat třeba na soustruhu, nýbrž konstruktérem v nejčistším slova smyslu, který dokázal spousty vlastních patentů přenést na stovky technických výkresů. V době kdy Benz rozjížděl své podnikání, byl Daimler již ředitelem továrny na plynové motory v Deutzu která měla patent na Ottovi čtyřtaktní motory.
U Daimlera je potřeba také zmínit jeho zdatného pomocníka a přítele Wilhelma Maybacha, který leckdy dořešil problém který Daimler jen nadhodil.
Oba si často lámali hlavu s velkým neduhem tehdejších výbušných motorů který tkvěl malých otáčkach, které dost snižovaly výkon motoru. Daimler přišel na to že hlavní příčinou problému je zapalování. Jiskry přeskakovali nepravidelně a pomalu. Bylo zapotřebí vymyslet nové zapalování. A to také Daimler objevil v podobě žhavící trubičky, kterou z venku zahříval plamínek. Trubička vedla do hlavy válce v místech dnešní svíčky. Při každém stlačení směsi pístem ve válci se od trubičky směs samočinně zapálila. Řešení sice jednoduché ale velice účinné, které otáčky navýšilo z 200ot na 900. Zároveň také mohla být podstatně snížena hmotnost motoru.
Daimlerovo jméno tehdy proběhlo tiskem celého světa. Sám konstruktér svůj motor nainstaloval do pokusného vozu aby si ověřil že je schopný pohánět silniční prostředek. Test dopadl dobře ale Daimler spokojen nebyl. Svému příteli Maybachovi tehdy řekl,"Náš motor je sice dobrý, ale pro průmyslovou výrobu zatím není zralý! A hlavně Německo pro tento převratný vynález nemá pochopení, protože naši krajané jsou dost těžkopádní ke všemu novému. Konstatováním že Gottlieb Daimler stejně jako Karl Benz našel své první zákazníky ve Francii, kde se oba dopracovali k velkým motoristickým úspěchům , jejich motory již dokázaly udělat z automobilů užitečné a výkonné stroje mající uplatnění jak u živnostníků tak prvních motoristických nadšenců, tento seriál uzavřu.
Málem jsem zapomněl na jednu pro nás důležitou informaci že mezi první zákazníky Karla Benze patřila Kopřivnická vozovka dnes Tatra která v licenci vyráběla jeho motory, pohánějící první Kopřivnická vozidla.


