Hlavně stará auta mají svoje kouzlo.
Máte nějaké zajímavé vlastní fotky či obrázky nákladních aut které stojí za zveřejnění, nebo připomínky k článkům? Můžete je zaslat na Email:( auta-minulosti@seznam.cz).



Historie automobilu (4.díl)

20. prosince 2013 v 22:39 | Rudla |  Historie vzniku automobilů
Do popředí se dere výbušný motor.

První jméno, které lze spojit s vynálezem výbušného motoru je zřejmě Francouz Philippe Lebon ( 1769- 1804), který si nechal 28 září 1786 patentovat motor poháněný svítiplynem, při němž plyn a vzduch jsou stlačovány do nádržky a tam míšeny, a pak vedeny do dvojčinného pracovního válce a tam elektricky spalovány. O sestrojení tohoto motoru se nedochovaly žádné důkazy, k pohonu vozidla však toto zařízení určitě použito nebylo. S touto myšlenkou se počal zaobírat o něco později ve Švýcarsku jistý důstojník Isaac de Rivaz , který již v důchodu vzpomínal, jak na vojenské škole střílel z jakých si plynových pistolí, které byly naplněny plynem a po přeskočení elektrické jiskry, plyn explodoval a tím vystřelil kule z hlavně. Tato vzpomínka Rivaze stále pronásledovala, a v hlavě mu uzrává plán na využití plynové exploze jinak. Postaví malou dělovou hlaveň, do niž bylo možno zavést svítiplyn, tuto hlaveň pak uzavřel pístem usazeným na dlouhé ozubené tyči, vedle které usadil ozubené kolo. Nyní stačilo elektrickou jiskrou nechat vniknout do plynu ve válci, plyn exploduje a tím vymrští velkou silou píst s ozubenou tyčí do výšky, a ozubená tyč svými zuby zasáhne ozubené kolo, které se poté pootočí. Co ale dál s tímto pohybem? - To je otázka, kterou Rivaz vyřešil sestrojením jednodochého vozu na který přidělal svůj přístroj jehož ozubené kolo provazem spřevodoval s kolem podvozku, tím vyřešil převod pohybu motoru na kolo podvozku. Nyní přišel čas na vyzkoušení tohoto samohybného podvozku. Výsledek zkoušky byl překvapující. Po naplnění válce svítiplynem a stisknutím knoflíku, který spustil elektrickou jiskru, nastal ohlušující výbuch, píst s ozubenou tyčí vylétl vzhůru, pohnul ozubeným kolem, které odvinulo lano-a vůz se řítil kupředu.

Jenom že s takovou razancí že samohyb projel dřevěnou stěnou dílny a vyděšení sousedé se sběhli podívat co se vlastně u majora Rivaze stalo. Ještě v té samé noci popisuje třiapadesátiletý Isaac de Rivaz svůj patent, pod hlavičkou:,,UPOTŘEBENÍ VÝBUCHU SVÍTIPLYNU NEBO JINÝCH PLYNOVÝCH LÁTEK JAKO MOTOROVÉ SÍLY´´. Dne 30 ledna 1807 udělila císařská Francie pro Rivaze příslušný patent. Bohužel doba zatím nedozrála pro tento důmyslný patent, který prozatím zanikl ve vřavách napoleonských válek. Konstruktéři zatím dále zdokonalovali stroje na parní pohon. Trvalo poměrně ještě dost dlouho, než přišli na to, že parní stroj se jen těžko dá zmenšovat a odlehčovat aby se hodil k pohonu silničních vozidel.


Trvalo dalších padesát let než v roce 1860 Belgičan J.J. Etienne Lenoir muž s nevalným vzděláním ale velkou touhou přijít na něco velkého. Proto odjel do hospodářsky se rozvíjející se Francie. Kde umně shrnul a prakticky uskutečnil poznatky jiných lidí a konstruktérů k tomu aby postavil zatím těžký neohrabaný a slabounký motor. Byl to dvojčinný dvoutaktní plynový motor, který měl již klikový hřídel ukrytý v pouzdru a válce s chladícími žebry. Dá se směle říci, že to byl první prakticky použitelný výbušný motor na světě. Tento první motor Lenior vyzkoušel na člunu, bylo mu však jasné že co se dalo použít na vodě, bude se dát použít taky na cestách. Důkazem toho byla pokusná jízda roku 1863, kdy Lenoirův vůz ujel vzdálenost 30km. Je pravdou že Lonoir hojně čerpal z nápadů četných předchůdců, byl však první kdo dokázal výbušný motor přivést do stádia praktického využití a koho napadlo použít místo plynu tekuté palivo- benzín. Tato myšlenka znamenala velký převrat v konstrukci motorů. Benzín do té doby byl jen obtížný dpad, pro který nebylo žádné využití.

Na tomto místě je třeba si připomenout další důležitou osobu, která se zasloužila o vývoj výbušného motoru. Tou osobou byl Lenoirův fanoušek a velký obdivovatel s Kolína nad Rýnem Mikuláš Otto, který ač povoláním obchodník se od mládí zajímal o techniku, hlavně pak o výbušné motory. Za pozornost určitě stoji zajímavá konstrukce jeho vertikálního atmosférického stroje. Jednalo se o svislý válec, který byl na hoře otevřený, v něm se pohyboval píst. Při poloze pístu v dolní úvrati se do válce vpustila směs plynu a vzduchu; která po zapálení explodovala a píst katapultovala prudce vzhůru a to tak prudce že pod pístem vznikl podtlak. Kterým se píst vracel do polohy dole a tlak vzduchu který působil na píst shora, vykonával užitečnou práci. Tyto stroje pracovali spolehlivě a hospodárně, pro velký úspěch M Otto založil v Deutzu továrnu na výbušné motory. Otto si byl vědom, že jeho motory mají také nedostatky, jako hlučnost nedostatečný výkon, malý počet otáček a velká výška, pro kterou bylo problematické jeho umístění. Pro tyto nedostatky Otto stále dál pracoval na vylepšení svého stroje. Zjistil, že největší problém je v kompresy a že po uzavření výfukového ventilu a otočením kolem setrvačníku zpět, nastane stlačení výbušné směsi pístem ve válci. Takto stlačená výbušná směs pak explodovala razantněji a píst zvedala mnohem větší silou a rychleji. Dále při těchto pokusech Mikuláš Otto zjistil, že takto kompresně stlačená směs lépe chytá, když je do válce motoru nejprve nasán vzduch a teprve potom plyn, tato směs mohla být chudší a proto chod motoru tiší. Nasávání takto upravené směsi však trvalo delší dobu a bylo potřeba na ní využít celý zdvih pístu- tedy zdvih sací. Otto tehdy vůbec netušil, že nasátá směs se při pohybu pístu zpět zase stlačí a že je jen kousek od velkého objevu. Stačilo načasovat zapálení směsi na krajní úvrať pístu, vzniklé plyny pak tlačily píst znova kupředu (pracovní zdvih). Při zpětném pohybu pístu se spálené plyny vytlačovaly z válce ven (výfuk). Tímto se na svět vyklubal princip čtyřdobého spalovacího motoru.
Mikuláš Otto a jeho spolupracovník E Langen na tenhle čtyřtaktní motor dostali v roce 1877 patent a továrna Deutzu měla na tyto motory několik let monopol.

Použitelný výbušný motor byl na světě, jenomže stále v plenkách a nemohl tedy konkurovat parním motorům. Spousta vynálezců a konstruktérů jako zde již zmiňovaný de Dion nebo L.C. Errani, R. Anders, Julius Hock, G.B.Brayton a mnozí další však pochopili že budoucnost vozidel je ve výbušných motorech. Důležitým průkopníkem automobilismu lze nazvat, mechanika Siegfrida Marcuse jehož mechanická dílna byla spíše jakýmsi výzkumným ústavem, v němž vzniklo několik desítek významných vynálezů. Jedním z nich byl vynález magnetoelektrického zapalování, které pak sám Marcus použil ve svém automobilu, poprvé představeném v roce 1875. Tento automobil se již hodně podobal dnešním vozům, vodou chlazený čtyřtaktní motor s vrtáním 110mm, zdvihem 260mm majícím 220 obrátek se pyšnil kromě zmíněného elektromagnetického zapalování, taky zplynovačem karburátor který vymyslel a sestavil Marcus sám. Rychlost vozu se dala ovládat škrtící klapkou z místa řidiče ze kterého mohl také používat třecí brzdy, nebo roztáčet motor. Širší veřejnost však stále nechápala význam Marcusových vynálezů a řada vlivných Vídeňských občanů proti němu vystoupilo takovým způsobem, že byl nucen své zkušební jízdy a testy provádět pouze v noci, na cvičišti Schmelzu, později pak údajně pro velký hluk zrušit úplně. Přesto ale můžeme konstatovat že Siegfrid Marcus vynálezce inženýr a mechanik byl první, kdo sestrojil benzínový automobil. 5 díl

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jefim Jefim | Web | 27. listopadu 2014 v 12:16 | Reagovat

Teď si uvědomuju, že jsem jako malý klučina viděl dokument o výbušném motoru na svítiplyn v televizi, přesně podle té historky, jak se ozvala rána a vůz projel stěnou kůlny, jsem si na to vzpomněl. Nádherná doba vynálezců ve stodolách!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nákladní automobily dob minulých vám děkují za návštěvu.Mrkající