Hlavně stará auta mají svoje kouzlo.
Máte nějaké zajímavé vlastní fotky či obrázky nákladních aut které stojí za zveřejnění, nebo připomínky k článkům? Můžete je zaslat na Email:( auta-minulosti@seznam.cz).



Historie automobilu (2díl)

8. listopadu 2013 v 23:43 | Rudla |  Historie vzniku automobilů

Nastupuje pára.



Parní stroj, ovlivnil hospodářský vývoj obrovskou měrou. Pomáhal rozpohybovat stroje v továrnách, pohánět lodě v lodní dopravě a stal se důležitým faktorem rozvoje železniční dopravy. Samozřejmě že parní stroj nevznikl ze dne na den. Hodně lidí při pohledu na poskakující pokličku na hrnci s vařící se vodou napadlo energii, která pokličku zvedá nějak spoutat a využít. Nejdále se dostal ruský vynálezce I. I.Polzumov který již v roce 1763 parní stroj nakreslil a popsal. O dva roky později Polzumov takový stroj dokonce sestavil. Stroj, který úspěšně pracoval, byl ale po náhlé smrti jeho konstruktéra pro nepatrnou poruchu rozebrán a Pulzomovova práce upadla na dlouhou dobu v zapomenutí.
A tak za otce parního stroje je uváděn James Watt, univerzitní mechanik ze Skotska, kterému roku 1757 přivezli na opravu do univerzitní dílny rozbitý model Newcomenova ohňového stroje. Wattovi se tento stroj pro jeho velkou spotřebu a malý výkon moc nelíbil, ale myšlenka použití páry jako pohonu mu nedala spát. Nenechal se ani moc přemlouvat, když za ním přišel jeho kamarád Robinson s nápadem sestrojit malý parní stroj, který by mohl pohánět vozidla. Do roku vznikl model vozu, který se ale neosvědčil. V průběhu svého života ale Watt dokázal z pomalého a slabého Ohňového stroje sestrojit výkonný parní stroj.
První vozidlo na parní pohon zkonstruoval francouzský vojenský inženýr Mikuláš Josef Cugnot, který ho v roce 1769 předvedl ministru války. Tento vůz dosáhl rychlosti jen asi 4 km za hodinu, ale i přes tento nedostatek byl Cugnot ministrem vyzván, aby sestrojil další vůz o nosnosti 5000kg k dopravě kanonů. Cugnot vůz sestrojil, byl ale těžko řiditelný při jedné jízdě naboural do zdi, kterou pobořil, a to stačilo k zákazu používání tohoto vozu. Vůz se podařilo zachránit a uložit do Pařížského muzea kde je k vidění dodnes.

Prakticky použitelný parní vůz na silnici nebo koleje, sestrojil a na vánoce roku 1801 předvedl Richard Trevithick, o dva roky později postavil- skutečný parní kočár, který se používal 10 let. Trevithick však brzo usoudil, že na tehdejších silnicích se jeho vozidla budou prosazovat velmi obtížně, proto začal směřovat své snažení na kolejovou dopravu. Vývoj silničních parních vozů se však nezastavil. Velkou a pro nás významnou stopu zde zanechal Čech, mechanik pražské polytechniky Josef Božek (1782 - 1835), který samozřejmě dobře znal hlavně Wattovo řešení parního stroje, jehož model byl součástí polytechnického kabinetu. Božek si ale dobře uvědomoval, že pro pohon vozidla na silnici se Wattovo řešení moc nahodí, hlavně pro přerušované působení páry na píst, kdy docházelo k malé přestávce v chodu stroje a to byl problém hlavně při rozjíždění nebo jízdě do kopce. Božek si dlouho láma hlavu jak tento problém vyřešit až přišel na docela zajímavé řešení, které spočívalo v použití dvou válců a klik stojících k sobě v pravém úhlu. Když jeden píst zůstal v mrtvé poloze tak druhý píst v tahu ho odtrhl. A tak začátkem roku 1915 měl Božek problém vyřešen a první Božkovo parní vozidlo mohlo vzniknout. A tak 24 září 1815 byla pražská, přelidněná Stromovka svědkem první zkušební jízdy Božkova parostroje, která dopadla znamenitě, mnoho přihlížejících si mohlo vyzkoušet jízdu na tomto znamenitém parovozu. Tehdejší odborná veřejnost a tisk však Božkův parovůz vnímala spíš jako hračku na ukrácení dlouhé chvíle, než jako zásadní vynález ve vývoji silniční dopravy, kterým fakticky byl.
Protože jiní konstruktéři stále tápali, například Angličan David Gordon patentem z r. 1824 navrhoval místo kol pro pohyb vozu ústrojí podobné nohám, které odstrkáváním se od země sunulo vůz vpřed. Aby nohy k silnici přilnuly, opatřil je uvnitř pružinami, které nohy prodloužily, když zapadly do dolíku a naopak zkracovaly, když narazily na hrbol. Prý tento parochod fungoval docela dobře, jenomže rychlost byla samozřejmě pomalá. A tak po šesti letech pokusů se samochodem sám Gordon uznal, že jediná možnost přenosu síly je na kola. Další posun v konstrukci parovozu se datuje k roku 1827, kdy William Henry James sestrojil vůz se dvěma nezávislými dvouválcovými stroji, z nichž každý poháněl jedno kolo, vůz taky poprvé opatřil listovými péry a to na tehdejších nekvalitních štěrkových cestách znamenalo velký pokrok v pohodlí cestujících. Poslední Jamesův parní vůz z roku 1832 byl opatřen zařízením na změnu rychlosti, tedy první jednoduchou převodovkou. V té době však téměř dokonalé parní dostavníky stavěl taky Goldswort Gurneye jehož hlavní vynález je bezpečný trubkový parní kotel který pracoval v uzavřeném cyklu a výfuková pára předehřívala napájecí vodu.

Dále pak za pozornost stojí Walter Hancock (1789 - 1852), který sestrojil první parní vůz pro hromadnou dopravu osob, který pojal 15 lidí a dostal podobu prvního omnibusu, tedy předchůdce dnešního autobusu. Hancock se stal průkopníkem hromadné dopravy městské i meziměstské, pro své vozy zřizoval pravidelné linky, které cestující hojně využívali. Můžeme konstatovat, že v Anglii tou dobou přibývalo konstruktérů parních stojů jako hub po dešti. Samozřejmě že ne jenom v Anglii, ale taky Francouzi se snažili přispět k vývoji parních vozidel. Jako jistý Charles Dietz, původně konstruktér parních čerpadel a stavitel remorkérů, postavil silniční tahač, který utáhl několik vleků. Nebudu tady jmenovat všechny, kteří se zasloužili o vývoj parních automobilů a ne jenom jich ale taky parních motorů, které rozpohybovaly stroje v továrnách a tím usnadnily lidskou práci, dále pak vlaků a lodí. Ne nadarmo se říká devatenáctému století, století páry.
O jednom pro vývoj automobilu důležitém člověku se však zmínit musím, jde o rozmařilého Pařížana, hraběte de Diona. Albert de Dion je bohatý šlechtic, šermíř a hazardní hráč, který podlehl kouzlu parního automobilů. Společně s mechanikem Georgem Boutonem zakládají v roce 1883 malou automobilku, kde vyrábějí lehoučké parní trojkolky a čtyřkolky na bicyklových kolech, osazených lehoučkým parním strojem který vážil jen 50 kg a pohání kola koženým řemenem, a dosahují rychlosti 30 km/hod. Tyto lehoučký vozítka mají ve Francii obrovský úspěch, protože jsou spolehlivá, a dostupná, širší veřejnosti. Automobilka Dion Bouton ze svou parní trojkolkou vyhrála v roce 1887 závod v Paříži a o rok později tento úspěch opakoval jejich zdokonalený stroj, který dokázal jet rychlostí 40 km/hod. Dion pochopil, že rychlost je heslem doby, která rozhoduje o úspěchu vozidel. Pochyboval však, že parní pohon vystačí touze po neustálém zvyšování rychlosti, a začal se zajímat o výbušný motor. Dionova aristokratická rodin však pro jeho nadšení neměla pochopení, obávala se že mladý hrabě nezodpovědně rozhází rodinné jmění. De Dion tedy konstruuje svůj výbušný motor tajně a sám, zatím co firma dál vyrábí svá úspěšná parní vozítka.

Hrabě de Dion na své parní trojkolce z roku 1888.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S.aba S.aba | 5. června 2014 v 21:25 | Reagovat

:D to je zajímavé,jak se to posunulo dopředu

2 srepa srepa | 29. září 2015 v 10:24 | Reagovat

Modely trucků Buggyra

http://www.modely-levne.cz/index.php?menu=Buggyra&sekce=65

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Nákladní automobily dob minulých vám děkují za návštěvu.Mrkající